O KNIZE

Co si pamatujeme z cesty do cizí země? Přírodu, architekturu, lidi na ulicích a… přesně tak, kuchyni. Chuť a vůni jídel, způsob podávání, chování číšníků a rozhovor u stolu. Zřejmě každý z nás má po návratu z cesty v zásobě příběh o nejchutnější polévce, výtečném zákusku nebo dokonalé kávě. Často jsou tyto příběhy zasazeny do nenápadných a ukrytých míst, které nás přesto okouzlily. Toužíme po tom se zde vracet právě proto, abychom se opájeli chutným jídlem.

Polsko se může pochlubit mimořádně bohatou a chutnou kuchyní. Jsme zvyklí, že nám vyčítají, že máme cesty plné děr, nepěkné počasí, příliš zelené moře nebo příliš nízké hory. Ale existuje jedna věc, kterou budeme vždy bránit: naše kuchyně.

Málo Poláků si uvědomuje, že to, co se nám zdá samozřejmé, naši jižní sousedi chápou zcela jinak. V České republice má polské jídlo špatnou pověst. Důvody můžeme dlouho hledat, ale to, že Češi nemají k naší kuchyni pozitivní vztah, je nepochybné. A právě to jsme se rozhodli změnit.

Kromě Čechů, kteří mají rezervovaný vztah k polské kuchyni, existují naštěstí rovněž takoví, kteří na vlastní kůži (nebo raději řekněme žaludku) pocítili, jak to s tím naším jídlem vlastně je.

Jedním z nich je polským čtenářům známý Jaroslav Rudiš. Každý, kdo byl alespoň jednou na jeho autorském čtení, ví, že obvykle přijíždí do Polska s velkou termoskou a výlet považuje za povedený pouze v případě, že si v ní odveze polský žurek. Na druhé straně básník Petr Hruška často opakuje, že mu v Ostravě chybí polská restaurace a asi ji nakonec sám otevře, i když to není zcela jeho parketa. Jinými slovy, existují Češi, kteří se k nám rádi vracejí právě díky skvělé kuchyni.

Jak přesvědčit ostatní? Nejlepším řešením by bylo přivést je do Polska a tady je nakrmit, ale to je z objektivních důvodů neuskutečnitelné. Můžeme je ale zkusit do Polska přilákat. Proto jsme poprosili známé české osobnosti ze světa kultury, aby napsali texty, ve kterých budou vyprávět o svých zkušenostech s polskou kuchyní. Neomezovali jsme je literární formou, záleželo nám ale na tom, aby to byli lidé, kteří někdy polské jídlo ochutnali. Velice nás zajímalo, jak si naši autoři s tímto tématem poradí.

Vznikl z toho pěkný guláš. Příběhy, které jsme dostali, jsou velice různorodé, vážné i komické, míchají se v nich jídla a lidé, čas a prostor, skutečnost a sen. Jsou to příběhy dobře okořeněné, někdy pikantní, ale vždy výrazné chuti.

Anna Wanik

předsedkyně nadace Kukátko


Projekt współfinansowany przez Ministerstwo Spraw Zagranicznych w ramach konkursu „Forum Polsko-Czeskie na rzecz zbliżenia społeczeństw, pogłębionej współpracy i dobrego sąsiedztwa 2015”. Publikacja wyraża jedynie poglądy autora i nie może być utożsamiana z oficjalnym stanowiskiem Ministerstwa Spraw Zagranicznych RP.

Projekt je spolufinancován Ministerstvem zahraničních věcí v rámci dotačního výběrového řízení Česko-polského fóra: Podpora vývoje polsko-českých vztahů 2015. Tato publikace prezentuje jen názory autora, nikoli oficiální postoj Ministerstva zahraničních věcí Polské republiky.

 

logotypMSZ_A_kolorforumCZPL2